Jsou dny, a není jich málo, kdy se snad už od rána těším, až si s malou půjdu po obědě lehnout.
Není to s ní vůbec jednoduché. Než umyju nádobí, vytahá plíny z balíku. Než uklidím plíny, vleze do skříně a hrabe se oblečením. Pak najde vlhčené kapesníčky a hraje si na večerníček. Když jdu vařit, má potřebu stát u linky přede mnou. To je ohromně praktické. Nemůže přijít na to, proč by četla svoje leporela, když moje knížka o symbolice v Tarotu se tak krásně mačká. Nemůžu opomenout její nový koníček, trhat a žvýkat papírové kapesníčky. I posmrkané. Fuj je u ní hrozně vtipné slovo, nevím proč.
Když mě nechá dovařit, nandám jí jídlo, posadím do židličky a začíná hra Tref se mi do pusy. Nemá totiž čas sedět. Klidně bych jí dávala na stoleček hračky, ale ty používá k házení na psa a jinak trénuje vylézání ze židličky, přelézání na blízké křeslo (malý byt), nebo aspoň sezení na stolečku. Pak také zkouší kolikrát se na židličce otočí kolem své osy. Se lžičkou hází jídlo psovi, nebo sobě za lacl tepláčků.
Po obědě si chvíli hraje. Například sebere psovi misku, kterou dostal na vylízání, dá jí na stolek a hlídá, aby se Leonka nepřiblížila. To udělala jen jednou, ale bylo to hrozně vtipný
. Pak přebalím, nejlépe ji přivázat, nebo vrazit čaj, hrozně totiž utíká, takže většinou je namazané Rybilkou celé širé okolí a plína je přilepená nakřivo a celá zmačkaná. A konečně zalezeme na gauč. Ležíme na boku, obličejem k sobě. Já se snažím zpívat ukolébavku (jen bacha, nesmí to být ta večerní), což taky není jednoduché. S prstem v puse nebo v nose to tak moc nezní. Danda je celá vysmátá a najednou usne.
A já ležím, koukám na ten uvolněný ksichtík, o kterém si myslím, že jsem ho myla a přitom vidím brokolici ve vlasech, zaschlou bramborovou kaši u ucha a podobně. A najednou mě zalije taková vlna tepla, nechápu, jak jsem na ni vůbec kdy mohla být naštvaná. Nejradši bych jí snědla, ale bojím se jí i dát pusu, protože nikdy nevím, jak moc tvrdě spí. A vím, že je to nejzlatější dítě na světě. I když na ní odpoledne budu třeba řvát. Kdyby bylo nejhůř, tak ona zase někdy usne
.
| RE: Rozněžnělá... | děsnábabka | 28. 01. 2012 - 02:18 |
| RE: Rozněžnělá... | děsná teta | 28. 01. 2012 - 06:43 |