Tak máme za sebou první horečku. Čert ví, jestli byla nemocná, nebo co to bylo. Sešlo se nám toho totiž zase víc najednou.

Za prvé počasí. To je jasná věc. V tomhle blázinci se udržet zdravý, není legrace. A fakt nemůžu přísahat, že byla Danda vždycky oblečená, tak jak to mělo být. Za druhé jsem přestala kojit. Popravdě jsem si myslela, že si ani nevšimneme, ale co se mnou dělaly hormony, tomu bych skoro říkala příprava na přechod. A to jak Danda reagovala na to, že se musí vyrovnat s nachlazením sama, to byl taky mazec. A poslední, zakuckala se mi mlíkem při večeři. Něco jí přišlo hrozně vtipný a museli jsme jí otáčet hlavou dolů.

Probíhalo to tak, že druhý den po zakuckání jí najednou vylítla teplota na 38,6. Ale fakt najednou. Uspávala jsem zdravé dítě a uprostřed spánku najednou začala topit. Byla jsem úplně zmatená. Samozřejmě byla sobota, abych náhodou nemohla druhý den k doktorce. Taky to tak máte? Já pokaždé. Aby to nebylo jednoduché, zrovna jsem byla na návštěvě. Zavolala jsem Jirku, dojeli jsme domů, Danda dostala čípek a čekali jsme co dál. Teplota už se nezvýšila, nic hrozného se nedělo, jen bylo slyšet, že má takovou tu zadní rýmu. Chrápala, chrochtala, v noci jí to budilo, prostě chudinka. A tak jsme ještě neděli zvládly s čípky (brufenový sirup mi totiž vyzvracela) a kapkami do nosu. Naštěstí jí nevadí. Nechápu to, ale nechá si kápnout úplně v klidu. Protože ale měla stále teplotu, vyrazily jsme v pondělí k doktorce, i když vstávala jen s 37,2. Doktorka nic, kromě té rýmy, nenašla, ale pro jistotu nás poslala na rentgen plic, kvůli tomu zakuckání. Tam jsem dorazila pozdě, to jsem celá já. O dvě minuty! Došly jsme si tam tedy druhý den ráno. Protože to šlo rychle, a protože Dandě dlouho trvá, než se rozkouká, je tam vyhlášená, za nejhodnější dítě roku. Ani se nehnula, jen koulela očima. Až v čekárně, když jsme čekaly na výsledky, se začala bavit s ostatními. Byla zlatá a roztomilá, všichni se na ní rozplývali, to ona miluje, a tak rozdávala úsměvy na všechny strany.

S negativním (zaplaťpánbůh) výsledkem jsme ještě stihly dojet k dětské doktorce a při té příležitosti jsme rovnou prošly desetiměsíční prohlídku. Je zdravá, čilá a v normě. Měří 71cm a váží 7,900 kg. To je dost málo, když vím, co toho do sebe za den nacpe. Závidím jí spalování.

Všechno tedy dobře dopadlo. Jen jsem zvědavá, jak by to vypadalo, kdyby jí opravdu něco bylo. Když nás dokázala takhle splašit kvůli rýmě. Ale doufám, že to nebudu muset zjišťovat.