... a zpíváme. Zjistila jsem, že to je velmi fungující uklidňovací prostředek. Miluje písničky puštěné z Youtube. Hit číslo jedna byla Holčička jahodová. Je to hrůza, ale když to dítě z toho má takovou radost :) Pak O čem se zdá medvědům, Mňam mňam Bobík, hrošík s pejsek a jejich Lion sleep tonight. A našla jsem i dětské lidovky jako Pásla ovečky, Travička zelená, Jede jede poštovský panáček a podobně. Každý den aspoň jednou a v mezičase kvokám na vlastní hubu. Začínám mít pocit, že zpívám, i když jí chci něco jen tak říct. Moje sestra se mnou nechce mluvit, protože když prý řekne jakékoliv slovo, tak mě napadne písnička. Ale to je pomluva.

Celé to vlastně začalo tím, že jsem Dandě potřebovala ostříhat nehty, tak jsem hledala něco, čím ji zabavím. A zjistila jsem, že funguje Youtube. Dřív mi seděla na klíně, já jsem jí zpívala do ucha a ona se řehtala na monitor a občas něco zahoukala. Asi zpívala. Teď už před monitorem stojí a hopská. Bude to moje tanečnice. Že bude zpívat je naprosto jasné, je z hudební rodiny, tak by bylo smutné kdyby ne. 

Na vytříbení vkusu jsme pořídili CD Svěráka a Uhlíře O zvířátkách. Musím se přiznat, že u toho se zatím bavím já. Danda oceňuje text: " Krávy, krávy, jak si vlastně povídáte? - Bůbůbů bůbůbů ... atd" Já se kácím u hlášek typu: "Zajíc used na bobek... vlastní." Líbí se mi Svěrákův styl a humor. Vůbec by mi nevadilo, kdybych uměla takhle zacházet se slovy.

Původně jsem si chtěla vlastně postěžovat, že jsem celá ukvokaná, ale nevyšlo to. Ono to člověku zvedne náladu, když si zazpívá. Navíc mě spíš těší, že jí to tolik baví. Jen už se nemůžu dočkat, až nahodí druhý hlas :)

A ta fotka bohužel není zpívací, takhle jásala, když jsem jí pustila Pásla ovečky. Ale vypadá to dobře, ne?