Vítejte

Jsem ráda, že jste zabloudili na mé stránky. Založila jsem je proto, že mám doma skoro dvouměsíční "pekelné dítě". Moje zlatíčko se jmenuje Danielka a nenechá se ani na chvilku odložit z ruky. A tak většinu dne sedím na gauči u notebooku, na jedné ruce mám Danku a druhou volnou. Po letech učení se psaní všemi deseti tedy teď trénuju psaní jednou rukou. Už mi to docela jde a zkusím se tedy ze své frustrace z toho, že jsem špatná matka, vypsat tady. Třeba to někoho potěší, pobaví, třeba mě někdo polituje a poradí. A nebo se mi aspoň uleví 

Dandě je rok. Dožily jsme se toho ve zdraví. Na roční prohlídce jsme naměřily 72 cm a navážily 8,38 kg, takže je malinko podměrečná. Ale mě se takhle jako drobek líbí. Očkování přežila v pohodě, jen chvilku nemluvila se sestřičkou. Nebojte, nakonec jí odpustila.

Je to v podstatě pořád pekelné dítě, i když už se to líp snáší. Je tvrdohlavá a vzteklá stejně jako na začátku. Teď je navíc ještě

Jsou dny, a není jich málo, kdy se snad už od rána těším, až si s malou půjdu po obědě lehnout. Není to s ní vůbec jednoduché. Než umyju nádobí, vytahá plíny z balíku. Než uklidím plíny, vleze do skříně a hrabe se oblečením. Pak najde vlhčené kapesníčky a hraje si na večerníček. Když

Tak máme za sebou první horečku. Čert ví, jestli byla nemocná, nebo co to bylo. Sešlo se nám toho totiž zase víc najednou.

Za prvé počasí. To je jasná věc. V tomhle blázinci se udržet zdravý, není legrace. A fakt nemůžu přísahat, že byla Danda vždycky oblečená, tak jak to mělo být. Za druhé jsem přestala kojit. Popravdě jsem si myslela, že si ani nevšimneme, ale co se mnou dělaly hormony,

Chtěla jsem psát článek o tom, že je Dandě třičtvrtě roku. Ale, i když je to určitě významný zlom, tak mě v poslední době trápí její neschopnost spát. A musím napsat o tom. Třeba někdo budete vědět, jak na ni.

Neumí spát. Nechápu to, je to moje dítě a já jsem spavec. Ale Danda prostě nechce spát. Večer usíná celkem v pohodě, ale je to proto, že už je k smrti unavená. Přes den totiž prostě

... a zpíváme. Zjistila jsem, že to je velmi fungující uklidňovací prostředek. Miluje písničky puštěné z Youtube. Hit číslo jedna byla Holčička jahodová. Je to hrůza, ale když to dítě z toho má takovou radost :) Pak O čem se zdá medvědům, Mňam mňam Bobík, hrošík s pejsek a jejich Lion

Tak Dandě bylo včera osm měsíců. To je síla. Možná bych měla kňourat, kde je moje malé miminko, ale takhle je to daleko lepší . Je s ní legrace, dokáže se zabavit, už se i řehtá. Na druhou stranu už máme za sebou pár ran do hlavy a není žádná sranda jí přebalit, ale pořád je to lepší, než když byla malinká. I když

Tak jsem tu po dlouhé době zas. Ne že by se nic nedělo, naopak. Přes den není vůbec čas a večer většinou nevím ani jak se jmenuju.

Danda opravdu řádí. Otáčí se jak vzteklá, hlavně ve chvíli, kdy má pod sebou ještě nezalepenou plínu, nebo když má v punčocháčích jen jednu nohu a v podobných situacích. Plazí se taky už dost vysokou rychlostí, takže jí věčně lovím z pod stolu od kabelů, nebo

Dlouho jsem nepsala. Nějak nebylo kdy a ani co. Ty dny jsou tak stereotypní, že se mi to snad začíná i líbit :)  Ale přesto tu pokroky jsou. Danda má náušnice. Píchání uší přežila ve zdraví, možná i líp než já. Konečně vypadá, jako holčička. Na čtyřech měsících vážila 5,925 kg a měřila 64 cm. Ani bych to asi nemusela psát, za týden jdeme na pětiměsíční kontrolu, ale patří to sem.

Tříměsíční

Tak jsme zpátky. Teda, my už jsme přijely v sobotu, ale nějak pořád bylo něco důležitějšího na práci.

Dovolená se celkem vydařila. Chvílema jsem sice měla chuť nechat malou v borůvčí, ale rozmyslela jsem si to :D Je to moje pumprlinka. Ze začátku byl trochu problém s bříškem, protože varná konvice vyplavovala nějakej hnus, i po několikerém vyplachování, ale když taťka přivezl konev z domova,

Je neuvěřitelné, jak se děti mění. Danda je sice pořád uřvánek, už se umí i pěkně vztekat, ale na druhou stranu je dost vtipná. Například nedávno se tvářila, jako že už je vykakaná, a když jsem jí přebalovala a mazala zadek, pokadila mi prst. Nebudu se rozepisovat o tom, že mě tenkrát to přebalování stálo tři plíny a tričko, protože vždycky v pravou chvíli zatlačila, nebo se počůrala. Další její